Signal Talks (CZ)

Jana Bernartová je absolventkou Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde studovala Ateliér vizuální komunikace. Prošla také Ateliérem fotografie a intermediálních přesahů Ľuba Stacha na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě (2006–2007) a Ateliérem intermédií Václava Stratila na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (2007–2009). Doktorský studijní program úspěšně ukončila v Ateliéru supermédií Federica Díaze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2010–2013). Žije a pracuje v Praze a v Liberci. Ve své tvorbě prověřuje vztahy mezi virtualitou digitálního prostoru a jejími materiálními vstupy do předmětného světa.

Pavel Korbička je sochař a vizuální umělec. Působí jako pedagog v Ateliéru prostorové tvorby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Mezi autorovy trvalé realizace patří Nepravý úhel ve schodišťové hale Domu pánů z Kunštátu brněnského Domu umění, Vertikála 01 v kostele sv. Jana Křtitele ve Frýdku-Místku nebo Rytmizace prostoru v sídle SCOPE BLN v Berlíně. Vystavuje v České republice i zahraničí, široké veřejnosti se představil také na mezinárodním festivalu umění světla v Toruni nebo na výstavě u příležitosti milánského Expa v roce 2015. Je držitelem stipendia Pollock Krasner Foundation v New Yorku. Žije a pracuje v Brně.

Jiří Příhoda je český výtvarný umělec, který působí na pomezí sochařství, objektu a architektury. Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pražskou Akademii výtvarných umění, kde navštěvoval ateliéry Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého. V roce 1997 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 1998 spolu s hudebníkem a zvukovým umělcem Brianem Enem vystavil v pražské Nové síni instalaci Music for Prague. Později se k ní vrátil – opět s Brianem Enem – v projektu NAVE, který byl k vidění letos v létě v Galerii Rudolfinum. V období 2005 až 2015 vedl ateliér intermediální tvorby na pražské AVU. Velmi charakteristické jsou jeho místně specifické instalace, kterými reaguje na daný architektonický prostor. V instalaci 3274,8 metrů krychlových takto proti sobě postavil exteriér a interiér Libeňské synagogy. Od roku 1994 se věnuje také videoprojekci. Cizí filmové materiály, jako jsou záběry živelních pohrom i scény ze slavných filmů, přitom různým způsobem přetváří a promítá ve specifických prostorových situacích. Jeho dosud největším galerijním projektem se však stala v roce 2022 samostatná výstava Void v pražské Galerii Rudolfinum. Jiří Příhoda žije a tvoří ve Spojených státech amerických a v Praze.

Kateřina Šedá je česká umělkyně, která se zaměřuje na sociálně koncipované akce, do nichž často zapojuje ty, kteří s uměním nemají nic společného. Prostřednictvím vyprovokované aktivity se snaží probudit trvalou změnu v jejich chování. Je autorkou více než padesáti projektů v České republice i v zahraničí. Za svou práci obdržela řadu ocenění, například Architekt roku, Magnesia Litera, Nejkrásnější česká kniha nebo Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Marek Šilpoch je umělec s širokým rozsahem zájmů a zkušeností. Má za sebou studium grafického designu a designu skla na pražské UMPRUM, ale také řadu eventů, kde působil jako tzv. visual maker. V současnosti se věnuje volné tvorbě a v rámci doktorského studia na FUD UJEP zkoumá fenomén světla v dějinách umění a současné vizuální kultury. Mimo jiné působil jako jeden z kurátorů Signal Festivalu v letech 2018–2021. Pro letošní ročník připravuje výstavu s názvem ELEKTROSALON: From the Rave to the Gallery, která prezentuje současnou tvorbu umělců české vizuální scény spojené s warehouse parties. Výstava je součástí jeho doktorské práce. Kromě toho, že je kurátorem výstavy, se na ní objeví i v roli umělce.