Rozsvítíme nejdelší noc v roce na festivalu Sv. Lucie
Na akci Sv. Lucie v Zámku Trója, kterou pořádáme společně s Galerií hlavního města Prahy, se můžete těšit na sedm děl rozesetých po celém areálu Zámku Troja – od hlavního sálu, přes zahrady až po sklepení.
Téma volného času, které se letos vine celoročním programem Galerie hlavního města Prahy v Zámku Troja, se v rámci festivalu Sv. Lucie rozšiřuje do nových dimenzí. Instalace vystavené v zámeckém areálu propojují fyzické a neviditelné vrstvy reality, přenášejí do prostoru umění rytmy současného života a odhalují způsoby, jakými dnes čas vnímáme, měříme i ztrácíme.
Festival Sv. Lucie tak představuje volný čas jako stav mezi světlem a tmou, mezi aktivitou a klidem, mezi vnějším a vnitřním světem. Umělci zde zkoumají, jak technologie, obrazy i neviditelné energie proměňují naše vnímání času, a zároveň hledají prostor, kde se lze znovu nadechnout a být přítomen. V záři světelných objektů se každodennost stává krajinou introspekce – místem, kde se můžeme ztratit, ale i znovu nalézt.
Akce se odehraje 12. a 13. prosince a vstup je zdarma. Více informací zde!
Zatímco Kryštof Brůha odhaluje síť naší každodenní komunikace, Karim Tarakji zve do prostoru neviditelných sil. Jeho laserová instalace GW181122, inspirovaná principy gravitačních vln, pracuje se světlem a odrazy, aby vytvořila obraz existující jen v prostoru a vnímání diváka. Náročné vědecké procesy převádí do lidského měřítka a nabízí klidné místo pro soustředění i fascinaci.
Vítězslav Plavec obrací pozornost k člověku a jeho obrazu. V instalaci Na světle nechává růst rostliny pod zářením televizí – existence řízená rytmem obrazovky místo slunce. V díle Simulakry lentikulární čočky deformují odraz diváka a vytvářejí nestálý obraz světa pohlceného vizuálními podněty.
Klára Horáčková v instalaci Time Line pracuje se semi-reflexním sklem, které ve sklepních prostorách kreslí světelnou linii proměnlivého času. Divák v ní vnímá okamžik jako plynoucí a neuchopitelný, na hraně mezi prostorem a odrazem.
Tomáš Ullrich v díle Horizont zkoumá rozhraní fyzického a digitálního. Objekt může být hmotou i iluzí — otázkou, kde přesně začíná virtuální vjem v našem každodenním vidění.
Tento svět rychlých obrazů uzavírá Skleník vezdejší Hany Kessnerové a Kláry Pavlíčkové. Světelná kaple inspirovaná haiku nabízí tiché útočiště, návrat k pomalosti a k vědomému bytí.
