O projektu
Nezmar se nedá pokořit. Lidstvo může ovlivnit prostředí kolem sebe, ale nedokáže zničit veškerý život na planetě Zemi. O to se už v geologické historii planety ostatně pokusily nejrůznější přírodní katastrofy, jako třeba dopady asteroidů nebo výbuchy supervulkánů. Život se ale vždy přizpůsobil a znovu vytvořil celé ekosystémy. Nezmar je obrazem organismu, který přežije vše. Mohl by vyrůst na zbytcích naší křehké civilizace. Umělcům tak připomíná rostliny a živočichy, kteří osidlují odpadkové skvrny v oceánech známé jako plastové ostrovy, kde vytvářejí úplně nové ekosystémy a pravděpodobně se už přizpůsobují novým podmínkám. Evoluce nikdy nespí.
Nezmar vzbuzuje zvědavost a nadšení pro hledání zajímavých nových forem života kolem nás. Zároveň ale poukazuje na aktuální směr vývoje civilizace a jejího vztahu k přírodě a ptá se, jakými způsoby by si život mohl poradit s naším stylem obývání planety Země a jeho vedlejšími produkty. Instalace je tvořena transparentními hadicemi naplněnými chlorofylem rozpuštěným v roztoku ethanolu. Využívá programovaná UV světla a pohybové pohony. Připomíná tím žahavce, kteří používají luminiscenci ke komunikaci s okolím a mezi něž patří i nezmar nebo trubýš.
Dílo vzniklo v rámci otevřené výzvy Signal Calling, kterou Signal Festival pořádá už čtvrtým rokem ve spolupráci s kreativní dílnou PrusaLab. Ta poskytuje zázemí, technologie, a především zkušené mistry potřebné pro realizaci instalace. V minulých ročnících dílnou prošli třeba Kateřina Blahutová (interaktivní instalace Živý les) nebo Adam Cigler a Petr Vacek (kinetická socha Reflexe).
