Co-Vision: Kolektiv autorů (CZ/SK/UA) → Soutok

Umělec*kyně

David Přílučík se ve své umělecké tvorbě se zaměřuje na post-přírodní podmínky, které zpochybňují moderní představivost a racionalitu. Prostřednictvím různých estetických médií, jako jsou videa, instalace, objekty a živé události, propojuje lidská a více-než-lidská témata. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a Dutch Art Institute. Je také spolu držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022.

Marie Tučková se pohybuje v prostoru mezi médii textu, performance, skladby, videa, kresby a instalace. Ve své tvorbě zkoumá politiku naslouchání, hierarchii hlasů, polyfonii, různé formy spolupráce a překrývání politického a básnického jazyka. Je laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020. Vystudovala bakalářský titul na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze  a v roce 2021 získala magisterský titul v programu Art Praxis na Dutch Art Institute. 

Alex Selmeci a Tomáš Kocka Jusko tvoří jako umělecké duo. Zkoumají vztah mezi vizuální reprezentací, pamětí a percepcí, přičemž využívají experimentální přístupy ke struktuře výstavního prostoru. Vytvářejí komplexní intermediální instalace, nebo naopak prezentují soubory fyzických objektů, jež fungují jako energetické kapsle. Objekty mohou být buď nástroji, které vedou k vytvoření komplexní situace, nebo jejími vedlejšími produkty. Tato nejednoznačnost generuje napětí, které zároveň vyzařuje i překvapivý klid. Oba vystudovali Akademii výtvarných umění v Praze. 

Katarina Gryvul je ukrajinská skladatelka, houslistka, hudební producentka a pedagožka. Spojuje koncept holofonie (zvuk nahraný speciálními technikami) s avantgardními technikami, za účelem vytvoření výrazné zvukové krajiny s použitím nástrojů, hlasu, analogových syntezátorů a prostorového zvuku. Její skladby zazněly na festivalech jako Warsaw Autumn, Ars Electronica, CTM, Rewire, L.E.V., Musikprotokoll, Mixtur, Gaudeamus, Nuits Sonores, Festival Presence a mnoha dalších.

Realizace objektu – Selmeci Kocka Jusko

Námět videa – Marie Tučková a David Přílučík

Hudba – Katarina Gryvul

Editace a režie – David Přílučík

Kamera – Michal Blecha a David Přílučík

CGI – Denisa Müllerová a Veronika Žilinská

Lokalita

Riegrovy sady vznikly v roce 1902 spojením bývalé zahrady Kanálka a zahrad a vinic několika dalších usedlostí. Dodnes jsou zde zachovány zbytky původních staveb. Více než sto let starý park ukrývá různá místa s lesním prostředím, volné louky i ikonické výhledy na Prahu v čele s Pražským hradem. Sady nesly od svého vzniku jméno českého politika Františka Ladislava Riegra, pouze během války byly přejmenovány na Smetanovy sady. Po válce byl zdevastovaný park obnoven. Jedno ze zákoutí kolem tzv. pítka nabízí pro LED instalaci projektu Co-Vision ideální intimní přírodní kulisy, v nichž projekce inspirovaná unikátním prostředím CHKO Soutok přirozeně vyniká.