Ekosystémy III: Řešení

Energie — Atrakce — Iterace

Kurátoři: Pavel Mrkus & Martin Pošta

S třináctým ročníkem přináší Signal Festival třetí kapitolu projektu Ekosystémy s podtitulem Řešení.

V poslední době se pod tíhou množství neblahých zpráv o naší současné civilizaci zdá, že se dosud fungující geopolitické ekosystémy přibližují ke kritické hranici úpadku. Pocity nejistoty z budoucnosti se stávají stále častějšími tématy našich rozhovorů, ať už se týkají životního prostředí, energetických zdrojů, politického vývoje, společenské radikalizace, nebo válečných konfliktů. Řešení vnitřního neklidu se snažíme hledat v přírodě, vzájemných vztazích, zábavě, důvěře v technologii a vědu anebo obdivu k umění.

Letošní Signal Festival představuje současné umělce, kteří řeší propojení technologií s emocí. Jejich světelné, kinetické a spektakulární instalace kombinují přesnost s intuicí, algoritmus s pomíjivostí, logiku s náhodou, matematiku s gestem. Spojují zdánlivé protiklady a nabízejí pohled na svět jako jeden komplexní ekosystém vztahů. Jaká řešení osobních i globálně velkých krizí budeme volit, často záleží na naší otevřenosti vnímat život jako symbiotický organismus plný paradoxů.

Energie – Atrakce – Iterace jsou tři pojmy z fyziky, které společně tvoří základní časoprostorové síly našeho světa. Jejich významy jsou však až zábavně mnohoznačné.
Energie pochází z řeckého energeia, které znamená vůle, síla či schopnost k činům. Atrakce, neboli přitažlivost, je základní energií držící pohromadě svět. Iterace je snaha o řešení, iterace je opakování, které tvoří rytmus.

Vybraná díla a instalace na letošním Signalu tyto exaktní veličiny proměňují do umělecké metafory, založené na výjimečném smyslovém zážitku.

Signal Festivalu se podařilo poprvé v Čechách připravit instalaci díla jednoho z legendárních světových představitelů a průkopníků videoartu Billa Violy. Instalace Tristan's Ascension (The Sound of a Mountain Under a Waterfall) v kostele sv. Františka v Anežském klášteře odkazuje k duchovním kořenům evropské civilizace, přičemž zároveň využívá techniky současné filmové produkce.

Mezi nejvýznamnější umělce současné české scény bezesporu patří skupina Rafani, jejichž performativní projekt v jedné z pražských ulic zcela kontrastuje s Violovým meditativním prostorem svou sarkastickou dravostí a kritikou konzumního života.

Technologicky a matematicky precizní instalace umělecké skupiny Peppercorns z Taiwanu rozehraje unikátní tanec digitálního světla na vodním plátně rozprostřeném nad Vltavou.

V Riegrových sadech pak umělkyně Pavla Sceranková pozve návštěvníky spoluvytvářet konstelace Souhvězdí pomocí pohyblivých vahadel.

David Přílučík se svými spolupracovníky řeší ve své instalaci problematiku lužních lesů v Chráněné krajinné oblasti Soutok — místě, kde se spojují řeky Dyje a Morava, jež je součástí krajinného dědictví střední Evropy.

Španělské studio V.P.M. vrací velký videomapping na oblíbenou baziliku sv. Ludmily na náměstí Míru. Jejich projekt ITERATIONS (The Infinite Rhythm of the City) pracuje se strukturami a rytmy města, které utváří náš životní prostor.

Druhý speciální videomapping OVERLOЯD byl vytvořený pro Staroměstskou radnici italským studiem mammasONica. Je založen na práci s datovými modely, které kvantifikují náš životní prostor. Současně s ideálem rozumu však do něj vnáší stíny pochybností a ztráty přirozenosti.

Festival ve dvou trasách nabízí celkem 15 programových instalací, které představují autorky a autory současné digitální a světelné umělecké scény, včetně interaktivních prostorů, performancí a multimediálních objektů. Jako pokaždé budou doplněny o partnerské prezentace a doprovodný program.

Podrobnější text - Kapitoly

3.1. ENERGIE

Energie je slovo vytvořené fyziky v polovině devatenáctého století z řeckého ἐνέργεια (energeia; tj. vůle, síla či schopnost k činům). Lidstvo pravděpodobně nezná všechny možné druhy energie. Předpokládá se, že většina vesmíru je tvořena dnes zcela neznámou formou hmoty, která nese přes 70 % energie. Prozatím se jí říká „temná hmota“ a „temná energie“. Pokud se však nejedná o nějakou formu hmoty, znamenalo by to podstatnou změnu v představách o stavbě vesmíru a pojmech hmota a energie. Současná fyzika zatím neumí vysvětlit její podstatu ani zákony přeměny. Není ani jasné, zda lze zákon o zachování energie vztahovat na vesmír jako celek. Různé teorie nabízejí různá řešení a experimenty a pozorování nestačí k jejich vyvracení.

Energie je v umění přítomná mnoha způsoby – nejen jako téma, které sahá od environmentálních otázek až po radost ze života, ale i jako podstata samotného tvoření, vystavování a vnímání děl. Energie je zároveň technologická podmínka existence a prezentace festivalových instalací. Jaký způsob života zvolíme, pokud budeme udržitelnost brát jako realistickou vizi, je otázka pro každého z nás. Různorodé pohledy na reflexi energie obsažené v uměleckých projektech poskytují zároveň širokou škálu možných odpovědí.

3.2 ATRAKCE

Atrakce (odvozená od slovesa atrahovat = přitahovat) znamená přitahování v doslovném i přeneseném významu, přitažlivost (lat. attractio)
Přitažlivost ve fyzice známe jako magnetismus, gravitaci, nukleární a další síly. Měsíc je gravitační atrakcí Země udržován na své oběžné dráze. Přitažlivost je základní energií držící svět pohromadě.

Atrakce je ovšem i pouťová, zábavná a pozoruhodná věc, událost či pamětihodnost. Atraktivní umělecká díla přitahují své diváky, avšak atraktivita není nutně vizuální. Často je generována pouhým opakováním, či prostě dobrou pověstí. Atrakce v kontextu umění je tedy velice ambivalentním pojmem. Site-specific instalace (tedy díla vytvořená pro konkrétní prostor) proměňují běžné místo v atraktivní událost. Připomínají tak, že na všední svět je možné se dívat nevšedně a že přitažlivost není pouhá fyzikální veličina, ale možná i fenomén přinášející radost.

3.3 ITERACE

Základním principem iterace je opakování určitého procesu v měnícím se prostředí.
Iterace je řešení problému postupným opakováním s dalším a dalším přibližováním se žádoucímu výsledku, přičemž každé další opakování mění kontext, ve kterém probíhá další krok. Iterace je také prosté opakování. (Lat. iterare - opakovat)

Umělecké instalace s principem iterace pracují často jak ve formálním provedení, technice, tak v obsahové rovině. Na principu iterace vzniká mnoho geometrických a světelných instalací, které ji využívají nejen softwarově, ale i obrazově, zvukově nebo kompozičně. Opakování rytmu vyvolává napětí, vytváří časovou linku a prostor pro novou událost. Digitální a technologické umění má tuto vlastnost ve svém základu a zejména kódování a programování ji často využívá. Dnešní společnost antropocénu orientovaná na technologii opakované produkce je již jen krajním projevem tohoto principu. Současné umění však s iterací počítá v parametrech harmonie, řádu, či metafory.